NOVINKY 2011
2015
2014
2013
2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
24.8.2011
Řeknu vám, byly to teda pěkně nabitý prázdniny. Moje dcera už nemá plínky, kocour zase začal chodit domů a taky máme štěně. Jmenuje se Pepino a je neuvěřitelně rozkošnej. Sedím teď v Polesí u počítače a lížu si z toho všeho rány. Naučit totiž zároveň dítě na bezplenkový režim a štěně na zahradní je pěknej záhul. Dneska ráno Pepino rozkousal roztomilé slaměnky, které zdobily schodiště. Rozcasnoval je svědomitě i s košíčkem a vysavač se poměl. Zatímco jsem si myla hlavu, děti rozdloubaly pečlivě naprojektovanou pískovou cestičku v zahradě a všechen ten písek nanosily do baráku, kde jím pokryly celý koberec v předsíni. Ode zdi ke zdi. Tak jsem znovu vytáhla lux a luxovala a luxovala. A když už to bylo vyluxovaný deluxe, našla jsem v rohu svoje tenisky. Tak jsem je rasantně uchopila, abych je přemístila, kam patřej a to jsem činit neměla. Vysypala se z nich další tuna písku, protože moje invenční děti nenosily ten písek v nějakym fádním kyblíčku, anóbrž právě v těch zmiňovaných teniskách. A tak jsem znovu tahala ten vysavač. A pak přišel synek se zprávou, že Pepino měl nehodu tuhé konzistence a nevím jak se mu to povedlo, ale umístil ji na vidlici pevné linky. Když jsem ji vydezinfikovala, přiběhl synek s tím, že stejnou příhodou nás poctila jeho sestra. Hledala jsem předmět doličný drahnou dobu až jsem jej nalezla přilepený na patě své domácí obuvi, kterážto jej vlivem mé chůze vmasírovala do vláken výše zmiňovaného koberce v předsíni. Je 22.37 hod. Děti už spěj a dům je vyluxovanej a vydezinfikovanej. A v této vzácné chvíli klidu jsem si vzpomněla, že jsem vám zapomněla napsat, že už vyšla ta moje knížka. Jmenuje se Čáp nejni kondor a já z ní mám radost.P.S. 22.47 hod. A je po klidu. Pepino rozkousal další slaměnky! Nepůjčil byste mi někdo, prosím vás, velkokapacitní velkovysavač?
14.8.2011
Pozvali mě na Štandrle. Do Domažlic. A prej Radůzo, vemeš dudy? No bať, jak bych nevzala! A zahraješ? No to se vr! Jak bych nezahrála! Kluci jedni skulentský, z muziky domažlický, vy jste mi ale neřekli, že to nebude soukromej dýchánek, anóbrž óbrmerenda na náměstí!!! Já myslela, že si zadudám někde v koutku, předvedu svý dumoly (to jsou ty mollový dudy a ten termín jsem vymyslela já, heč!), udělám nějaký to „juchuchů“ a „hopsasá“ a posypu zpátky do Kladna. A najednou pódium a v hledišti asi 4000 lidí, z toho 3500 excelentních dudáků a 500 nemluvňat- čili budoucích excelentních dudáků. A tak nervózně chodim v zákulisí a kolega se ptá: „Co je?“ A já: „Sem ti ňáko nervózní, čoveče…“ A kolega: „ Se ti nedivim, je tam hodně fakt dobrejch dudáků a ty ostatní tomu ale herdek dobře rozuměj!“ Dost mě to potěšilo, že mám tak kvalitní publikum. A tak jsem z toho všeho nakonec jen držela „G“ a řehtala se jak blázen. Pak jsem i něco odzpívala, ale ostuda to byla epesní. Slezu z jeviště a metelí si to ke mně mladý hošek, čerstvý to maturant a: „Nic si z toho nedělej, to se nováčkům v muzice stává!“ Mno. Tak mám doma etudy pro dudy a cvičím. A až mě příští rok pozvou na Chodský slavnosti, pojedu zas a vy jeďte taky.
3.8.2011
Stála jsem takhle o půl dvanáctý v noci někde v horách, zapadlá až po nápravu v bahně. Někde v Marche, v Itálii. Zhruba pět cenťáků nalevo od levého předního kola zel metrový výkop. Zhruba deset centimetrů od pravého zadního kola se tyčil sráz umně zpevněný kamennou zídkou. A roští. Napravo i nalevo od předních i zadních kol. Výhled nulovej. Místo k rozhoupání vozidla zvíci dvou centimetrů čtverečných. V autě drahocenná harmonika. A teď mi řekněte, jak vysvětlit policii do telefonu, bez patřičné gestikulace, že nevíte, kde jste, ale nejspíš někde v zatáčce na nějakym kopci, a že je bezpodmínečně nutné, aby vás přijel někdo zachránit. Ha! A jaký to teprve byl překladatelský oříšek, vyrozumět z té změti výkřiků, jestli přijedou. Přijeli. A prej jak jsem mohla, oh dío, sjet na vedlejší cestu v tak přehledný zatáčce. A já se začala pýřit, hledět do země a šoupat nohama a koktat: „No, víte, ono je to takový trošku „stupido“, ale mně se chtělo, to, no, víte co, ne…, no jejda, to je trapný…, no chtělo se mi čůrat.“ A tak díky nutkání, jehož není nikdo ušetřen, prožily jsme s mojí novou harmonikou první společné dobrodružství. Přijel tahač, vytáhl nás z bahna a já blahořečila prozřetelnosti osudu, že jsem si ji stihla koupit ještě před svou bahenní západkou, protože jsem byla obalená bahnem jak frekventant lázeňských procedur. A kdybych takhle vtrhla do firmy Victoria, jistojistě by mi odmítli tu nejkrásnější harmoniku na světě prodat. Natož aby mi do ní montovali ještě snímač!!!!!P.S. Á propos dudy v moll. Trochu jsem googlila a zjistila jsem, že nejsem ani trochu geniální. Nevymyslela jsem nový hudební nástroj.
Vony se totiž vyráběj už vod tý doby, co se vyráběj.
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
2010