NOVINKY 2011
2015
2014
2013
2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
23.3.2011
No jó, je to tak. Jsem dojatá. Včera jsme pokřtili zrňáckou desku. Byla to velká sláva. Jen nevím, jestli si hoši vybrali tu správnou kmotru. Myšleno jako tedy mě. Jakmile mám totiž dojem, že se ode mne očekává nějaké moudro, začnu nekontrolovatelně blábolit. Přitom v nevystresovaném stavu ze mne padá zcela spontánně jedno moudro za druhým a dokonce druhé lepší prvního. A tak jsem včera před usnutím počítala, co všechno jsem udělala špatně a komu všemu jsem zapomněla poděkovat. Pročež: Děkuju Vám, Zrní, že jste do toho šli a navíc s takovou vervou a s celým srdcem. Natočili jste tu desku za tak neuvěřitelně krátkou dobu, že se mi ani nepodařillo stihnout pokazit Vám ji nějakým bezva producentským tahem:-) Děkuju Vám kluci z libereckého studia Althan - Honzo a Jirko za neskutečnou odvahu, nasazení a obětavost s jakou jste desku míchali. Těch pět minut, které jsi se, Honzo, smál do telefonu, když jsem ti řekla, kolik času na to míchání máme, patří do zlatého fondu mých profesně-komicko-stresových vzpomínek. Děkuju Vám, Štěpánko, za krásný obal. Díky Vám se ze mě stala vydavatelka nejen zvukových nosičů, ale i bibliofilií:-) Děkuju Ti, Petře, za pomoc ve studiu. Myslím, že kdyby hoši ze Zrní věděli jak uklidňující vliv na mě máš, jejich respekt vůči Tvé osobě by přesublimoval v zbožštění:-) A tak Vám všem, kteří jste nám pomohli a drželi palce ještě jednou souborně a neochvějně děkuji a teď už jen hodně štěstí, hoši!foto: Martin Homola
14.3.2011
Nové termíny koncertů na květen.13.3.2011
Když jsem se stala matkou, sama pro sebe jsem si určila striktní pravidlo, že zvukové hračky mi nesmějí přes práh. Zvukovými hračkami mám na mysli všechny panďuláky, autíčka, roboty, knížky a jánevimcoeště, které se po zmáčknutí tlačítka, pacičky, kolečka a tak podobně zběsile rozblikají a začnou vyhrávat neuvěřitelné šlágry. Falešně a nahlas. Sehnala jsem svým dětem náhradou mechanické strojky vinstalované do vkusných panenek, medvídků a berušek- no roztomilost sama a byla jsem na sebe pyšná, jak chráním hudební sluch svých potomků. Jenže. Zřejmě jsem to nedala dostatečně jednoznačně najevo i našemu příbuzenstvu. A tak se dům začal pod záminkou narozenin, vánoc, nebo i jen tak, plnit plastovými předměty naplněnými ďábelskou hudbou. A nemohla jsem je dětem vyrvat z ruček ani za zlatý prase. Nakonec jsem se uchýlila ke lsti a po nocích vyndavala baterie, ráno pak tvrdila, že se vybily, náhradní nemám a koupit je nemůžu, protože jsou turecký a u nás se neprodávaj. Vrchol expanze zvukových vetřelců nastal včera. Dorazila zásilka narozeninových dárků od mimoevropskounijního příbuzenstva. Obrovské červené autíčko a obrovská stříbrná motorka, obojí s nápisem POLICE. Tito ničitelé muzikality jsou dokonce rafinovaně poháněni elektromotorem, čili finta s tureckými bateriemi nefunguje. Navíc jsou to vozidla v provedení deluxe, takže každé je vybaveno hned dvěma hnízdy, z nichž dravě vyletují letky melodií a pochopitelně každá jiná. Děti brázdí zahradu s freneticky vytřeštěnými zraky a vyhrávají každé své dvě hitovky najednou. Zlatý dudy!!! Začínám propadat depresi z toho, jaký jsem máslo. Jak nezásadově se chovám, když se okamžitě nevrhnu na ty dopravní prostředky a nerozmlátím je na padrť i s jejich "Love me tender". Řešení je jediné. Neurčovat si žádná striktní pravidla. Uf! Tak jsem si postěžovala a vy se podívejte na klip Jabloně, chcete-li.:-)2.3.2011
Podařilo se mi to. Poprvé v životě jsem na někoho udělala dojem. Seděli jsme takhle ve Vsetíně nad snídaní v hovoru tak družném, jak nám to dovolovala rozespalost a když jsme vyčerpali obvyklá konverzační témata, odvážili jsme se zabrousit do teoretizování nad dalším vývojem technologií, jejich dopadem na vývoj lidstva a světa veskrze vůbec. Impulz k tomu dala míchaná vejce na našich talířích. Začali jsme tím, že jsme se kasali, kdo z nás je umí nejlíp - čistě teoreticky - protože těžko by nás pustili do kuchyně předvádět své umění na férovku. Od toho byl jenom krůček k tomu, abychom na místě vypracovali plány robota, který by ta vejce snesl, připravil, donesl až do postele, pak by sklidil nádobí, umyl ho i s celou kuchyní načež by se ekologicky a naprosto bezodpadově sebedestruoval, protože kdo by chtěl mít v kuchyni celej den robota na míchaný vajíčka, když si je každej normální člověk dává jen ráno. A tady byl ten kámen úrazu. V té sebedestrukci. Jen tak mimochodem jsem prohlásila, že podle třetího kybernetickýho zákona to není možný, protože podle něj si robot nesmí způsobit újmu na svém zařízení, pokud to není v rozporu se zákonem číslo 1 a číslo 2. Mí rozmilí spoluhráči málem spolkli vidličky a pak se rozhlaholili pochvalnými slovy na adresu mé vzdělanosti a zběhlosti v literatuře až to vystupňovali k onomu: "Jsi jediná holka, kterou známe, která ví, co jsou to tři kybernetický zákony!" Jejich obdiv mi fakt udělal dobře, ale protože jsem se cítila polichocena až příliš, musím vám, hoši, přes kyberprostor něco vzkázat. S těma míchanejma vajíčkama jsem jen machrovala. Ve skutečnosti je radši vůbec nedělám. Abych se nezpronevěřila prvnímu a nejzásadnějšímu zákonu kybernetiky a sice: "Neublížíš lidské bytosti!" Doufám, že toto veřejné odhalení nijak neovlivní naše koncerty v Olomouci a Brně příští týden. Těším se na ně totiž moc!:-)únor 2011
leden 2011
2010