NOVINKY

2015
 
2014
 
2013
 
2012
 
2011
 
 

25.12.2010

Moje vánoční obžerství začalo již 17. prosince. Hoši z Domažlické dudácké muziky křtili nové CD Truc na truc a při té příležitosti uspořádali křticí pohoštění. Jela jsem tam bez obav. Byla jsem si jistá, že se svojí bezlepkovou dietou stejně budu muset ty strašně dobré, ale děsivě kalorické pokrmy obcházet půlmílovým obloukem. Ó záludnosti chodské pohostinnosti!!! Kdo mohl tušit, že chodská duše je tak empatická a ruce kuchařek tak zručné! K nehoráznému potěšení mého žaludku a nezřízenému zděšení mé tajle jsem tam nalezla dva olbřímí tácy přeplněné gluten free pochoutkami, o jejichž existenci jsem neměla tušení! Ale to nebylo to nejhorší. Měli tam i víno. Červený a ukrutně dobrý. Pila jsem a pila a pořád jsem byla zářivě při smyslech a celé mi to došlo, až když jsem se přistihla, jak stojím opásána dudami a dudám. Zoufale mi to nešlo. A zoufale se mi to líbilo. A hned jsem ty dudy chtěla domů. No, a co byste neřekli, třetího ledna si pojedu do Domažlic omrknout dudy za střízliva. Mám za to, že se mi otevírají nové obzory. Těším se, až mi hoši pošlou fotky. Zpívala jsem totiž v kladensko-severoamerickém kroji. V rámci všesjednocovací nadkulturní fúze. Než ty fotky dorazí, posílám jednu fotku s Bartem.
(viz. 23.10.2010)
Přeju Vám všem krásný nový rok! Ahoj!
 
P.S.: Včera u nás byl Ježíšek. Chlapečkovi přinesl dětskou bicí soupravu a holčičce kuchyňku. Došlo ke kruté řeži a na jejím konci děvčátko s vervou do půlnoci mlátilo do bicích a hošíček vařil guláš. Nějak to ten Ježíšek letos poplet.
 
 

15.12.2010

Mám prima spoluhráče. Nejenže fakt dobře hrajou, ale ještě mají spoustu znalostí z rozličných ba i rozmanitých oborů. Proto mě napadlo nadhodit téma kosmických toalet. Už jako dítěti mi vrtalo hlavou, kam chodil Gagarin na záchod. Je tedy na čase skoncovat s mučivými pochybami a dozvědět se pravdu.Prohlásila jsem, že astronauté dneška mají nejspíš speciální pleny. "Neblázni! Kosmonauti! Hrdinové!!! A pleny???!!!", rozvášnil se Miloš Dvořáček. "Ty maj speciální záchod!" Nemohla jsem pochopit, jak se jim daří sedět na toaletě ve stavu beztíže a ještě tak, aby neunikla ani jediná fatální molekula. Miloš přišel s teorií, že toaleta vyvíjí podtlak a že jsou k ní navíc kosmičtí letci připoutáni systémem pásů a karabin. Já jsem ovšem trvala na plenách. Z praktického hlediska je to ideální řešení. Peter Binder se smál a střídavě dával za pravdu mně i Milošovi. Honza Jakubec rozvíjel teorii umělé gravitace, protože to je to nejjednodušší. Zmáčknete čudlík, vytvoříte gravitční pole a odskočíte si. Smál se u toho, až mu tekly slzy. Zuzka Hanousková sháněla telefon, nebo aspoň mail na kapitána Kirka, aby se ho zeptala jak to řešili na Enterprise a auto se plnilo rykem, vřavou a smíchem. Nakonec jsem to večer doma vygooglila a ulevilo se mi, že v kapele nedojde k rozkolu. Pravdu jsme měli všichni. Mají pleny i záchod. A až se naučíme vytvářet umělé gravitční pole, bude i ten čudlík, kterej prosazoval Honza. Přečtěte si rozhovor s americkým kosmonautem Andrew Feustelem. Vynesl na oběžnou dráhu Nerudovy Písně kosmické. A nestyděl se objasnit problém s toaletami. Je to hrdina!
 
 

2.12.2010

Předevčírem stoupla má vlastní hodnota v mých vlastních očích. Václav Koubek mi dovolil, abych mu pokřtila desku!!! Václav Koubek!!! VÁCLAV KOUBEK!!!!!!!! Vzpomínala jsem, jak jsme kdysi hráli v Brně a po koncertě jsme každej dostali meloun. Já žlutej a Václav červenej. A Václav mi pak řek: "Tady vidíš, Radůzo, že i my, písničkáři, můžem někdy hrát za melouny!"
Václav mi desku záludně poslal poštou. Abych si ji poslechla. Je to nebezpečná deska. Nejdřív jsme si s kamarádkou Monikou četly texty. V autě, cestou z Moravy. Málem jsme nedojely, bulely jsme jak želvy. Ale nebylo vyhnutí, musela jsem si tu desku poslechnout, když jsem ji měla křtít. Tak jsem ji druhej den šoupla do přehrávače ve svym autě. Václave, ty votroku, chumelilo jen se melilo, cesta byla kluzká, nefungovaly mi stěrače, natož ostřikovače a ty do mě takhle? To že jsem se nepodílela na prudkém nárůstu nehodovosti ze statistického hlediska zcela nepochopitelném, je dílem nebeských sil! Když jsme se pak viděli v Malostranský Besedě, říkal jsi, že jsi se tou deskou posunul víc do ženskýho světa a že je smutná. Kdepak, není smutná. Je dojemná. A to je rozdíl. Je překrásná. A ten kalvádos, kterym jsme ji křtili byl skvostnej! Teď už vím, že láska je stav beztíže. Václave, Avé!
 
P.S. : Dneska mi poštou přišla další deska. Od Domažlický dudácký muziky. Zpívám na ní tři kousky, točili jsme je letos zjara hu Vavřence. Truc na truc se jmenuje. Je veselá. Dudy maj rády dur. A já mám ráda dudy. Křtít budeme 17.prosince v Domažlicích. Klucí, těšim se na vás!
 

 

21.11.2010

Prolomila jsem mateřskou ujařmenost a vydala se po dlouhé, dlóóóuhé době sama (!!!!!!) do zahraničí. Do Polska. Pravda, bylo to pracovně, v Polkowicích probíhá festival České kultury. Vezla mě má kamarádka Monika. Když jsme přejely hranice, sdělila mi s dobrodružným leskem v očích, že nemá atlas. Jako správnej tvrďák jsem nehnula brvou, jen jsem usrkla z kelímku horký kafe a přes spálený rty procedila: "Prima!"
Cesta byla klikatá a když jsme míjely vlkodlačí zříceninu hradu ve Świnech, začala jsem se normálně bát. Opatrně jsem se zeptala, jestli jedeme správným směrem. Prej jo. A jelikož já jsem o svůj orientační smysl přišla s prvním těhotenstvím, musela jsem se spolehnout na to, že moje kamarádka ne. A pochyby houstly. Provoz taky. Stály jsme v koloně, zvukovka za pár chvil a šňůra aut ne a ne se hnout. Monika zavětřila, bystře vyhodnotila situaci a na dvojku vytúrovala motor k neuvěřitelné osmdesátce. Auta mizela ve zpětném zrcátku a ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nic v protisměru jet nemůže, neb provoz zastavila policie kvůli nehodě a přestala se bát, strhla Monika volant prudce doprava a zabočila na polní cestu.
Pršelo. Jo, jo. Moc pršelo. Bahno a bahno a bahno. Lítalo kolem nás v kusech. A moje kamarádka srdnatě kroutila volantem a chvělo se jí chřípí. Bravurně vybírala jeden smyk za druhým, jako by právě absolvovala kurs pro instruktora školy smyku. Trochu jsem jí to rallye záviděla. Ale za volant mě pustit nemohla, to už bychom tam zůstaly. A taky bych si umazala boty. A tak ať si ten adrenalin užije, no. Trvalo to snad jen pět minut a vyjely jsme zpět na hlavní. I bez atlasu.
Slavně jsme vjely do Polkowic. První ulice byla ta naše a druhá budova kino. Pořadatel se moc divil, jak jsme to našly bez „dží pí esky“. Když jsme mu řekly, že nemáme ani mapu, hleděl na nás jako na nadpřirozené bytosti. Na co by mi byla GPS-ka, když mám Moniku. Až příště někam pojedu, rozhodně ji zase vezmu s sebou. Není sice tak přehledná jako mapa a nesmlouvavá jako GPS-ka, ale zaručeně si poradí v každé situaci. A taky vždycky najde sámošku, kde se dají nakoupit polské pierogi. Nakoupily jsme jich dva tucty od každýho druhu a vítězoslavně se vrátily domů. A víte, že Monika sehnala i Źubrówku? Na zdrówie!
 
 

18.11.2010

Nové termíny koncertů na leden a únor.
 
 

12.11.2010

Cestou z Liberce do Ústí nad Labem jsme musely tankovat. Posloužila nám k tomu pumpa u Jablonného v P. , jako v Podještědí. I když my raději říkáme v P. Chtěla jsem si tam koupit Kofilu. Neměli ji. Co ovšem měli, byly neuvěřitelné hvězdy. Vypadají jako skleněné, ale jsou celé z umělé hmoty. Když zakroutíte šroubečkem, rozblikají se. Modře a červeně. Oběma barvami najednou. Vypadá to děsně. Koupila jsem čtyři. Jsou to vánoční ozdoby, ale vypadají jako z turecké estrády. A moje děti turecké estrády milují. Všechno se tam blýská, bliká, víří, je to veselé a hlučné. Původně ty hvězdy měly blikat v našich oknech. Děti je ovšem ukořistily a již nevydaly z ruček. Byla to krušná noc. Co chvíli jsem se napíchla na některou z hvězd. Inu spát na hvězdách není totéž, co pod hvězdami. Každé zabodnutí hvězdného paprsku do mých žeber mi připomnělo, že Vánoce se opravdu neodvratně blíží. Inu, jak říkám, krušná noc.
V Ústí jsem dostala od jedné sympatické dámy krabičku s neutuchajícně vkusnými perníčky. Teda, tak krásně vyzdobené zvonečky, muchomůrky, sněhuláčky a hvězdičky jsem opravdu ještě nikdy neviděla. Dětem jsem je zatajila a až nastane ten pravý čas, ověsím jimi stromeček. Vyrovnám tak působení umělohmotných hvězd na dětskou psýchu. Doufám, že ty perníčky nejsou bezlepkové. Protože kdyby byly, Štědrého večera by nedožily a psýcha mých dětí by zůstala pod vlivem blikajících ozdobiček made in China. Ta vůně, kterou perníčky vydávají je omamná. Děkuju za ně a publiku v Liberci a Ústí za krásnou atmosféru.
 
Radůza
 
P.S. Sehnala jsem toho netopejra!!! Fakt lítá! Je fantastickej! Fantastickej!!!
 
 

5.11.2010

Musím sebekriticky uznat, že se mi to nepovedlo. Pověsit ty dvě nádherný fotky, který jsem si koupila na kladenskym bienále. Pečlivě jsem měřila od podlahy nahoru a od rohu nadél a pak na koso a pak oba čtverce nad přeponou, vypočítala jsem i hmotnost tělesa ponořeného do kapaliny, ba dokonce jsem vzala v úvahu i gravitační sílu země a elektrostatickou energii a nakonec mi vyšlo, že bych měla ty hmoždinky navrtat zhruba 215 cm od země a jeden a půl metru od sebe. Baj vočko. Vytáhla jsem vrtačku, připojila prodlužovačku, vybrala hmoždinky i šroubovací skobičky a radostně navrtala první díru. Hmoždinka i skobička tam zajely jak po másle. Nádhera. Krásná práce. Jenže v místě označeném pro druhý otvor se vrtačka odmítla zavrtat. Projela omítkou a konec. Zkusila jsem to o kousek vedle - co když je tam zazděno brnění. Pro štěstí, nebo tak. Aby mě pak nenaháněli kladenský památkáři, že jo. Druhý pokus. Nic. Třetí pokus, nic. Zeď je jak řešeto. Nakonec jsem to vyřešla bez hmoždinky. Hrubě jsem tam natloukla ocelovou skobu s diamantovým hrotem. Bucharem. Tak fotky visej. Jukněte se na www.industryart.cz, nebudete potřebovat vrtačku, skobu, ani buchar:-)
 
 

4.11.2010

Nové termíny koncertů na prosinec.
 
 

23.10.2010

Inu je to tak. Podzim je v plném proudu. Zelíčko už kvasí, dům se plní nezaměnitelným aroma, což znamená, že k nám nemůžu nikoho pozvat na návštěvu. Aspoň tak do dubna, počítám. Ve Smečně dnes byla drakiáda. Nemáme draka. Posledně jsme ho pouštěli na poli s takovou vervou, že zůstal vedví. Chudák. Naštěstí máme kamarády. Ve Smečně. Mají draky dva a jednoho nám půjčí, tak hurá na fotbalové hřiště. Nadšeně jsme se vmísili mezi soutěžící a začali vybalovat. Byl to krásnej drak. Bart Simpson se skejtem. Na nebi se to hemžilo létajícími rejnoky, papoušky, žraloky, letadly, klasickými draky a netopýr. Jo, ten netopýr. Krásnej! Připevnili jsme Barta Simpsona na šňůrku a nadšeně se rozběhli hřištěm. Au! Ten nezbeda mě nabral skejtem do spánku! Druhý pokus. Ááááá! Bart si to namířil rovnou do chumlu našich robátek, která rozechvěle očekávala ten mocný draka let. Hrdinně jsem jej zastavila svým tělem. Tentokrát mě laškovně nabral žebra. Pacholek! Kroutil se ve vzduchu a ne a ne letět. Zkusili jsme asi dvanáct typů úvazu, avšak ani jeden nedonutil Barta vzlétnout. Děti se rozplakaly. A tak mi nezbylo, než vtisknout vřetánko se šňůrkou své malé do ručky a držet draka nad hlavou. Vydrželo to pět minut. Pět minut okouzlení z letu. Pak pochopila, že let se nekoná, neb drak se nehýbe. A tak jsem stála uprostřed hřiště mezi vysoko se třepotajícími draky držíc Barta nad hlavou a pohybujíc jím, vydávala jsem zvuky. Fiúú! Fiúúú! Vydržela jsem to půl hodiny. Odnesla to levá ruka a moje pověst psychicky nenarušené osoby. Dostali jsme diplom za invenci, výdrž a akustické pojetí, sušenky a honem domů do tepla.
Sháním teď toho netopejra. Prej k vzlétnutí skoro nepotřebuje vítr. A hlavně nemá skejt. Au!
 
 

18.10.2010

Čerstvý rozhovor z idnes.cz.
 
 

16.10.2010

Jejda, jejda, jejda! Už máme půlku října za sebou, v obchodech první šílenci přistrojili stromečky, moje dvorní fotografka teď místo aby fotila mou maličkost, fotí cukroví, a děti se mě každý ráno ptaj, jestli už přijde Ježíšek. Ale je teprv půlka října!!! Ježíšek nepřijde, mám daleko lepší zábavu, budeme krouhat a šlapat zelí! Přemlouvám synka. Ovšem co je to zelí proti Ježíškovi. A tak udusávám zelí do hrnce kamenem specielně za tímto účelem nalezeným, neb svoje třiačtyřicítky do zeláku nedostanu. Pan syn se ke šlapání zlákat nedal a dcerka do zeláku zapadla až po čílko a dalo nám dost práce dostat ji zase ven. Klasická metoda tudíž selhala a bylo třeba ji inovovat. Kamenem. Až nastane prosinec, budu se svými kamarádkami měnit to zelí za cukroví. Inu domácí je domácí. Zelí i cukroví. :-)
Radůza
 
 

8.10.2010

Tak se nám ztratil Izmir. Naše nový bílý kotě s mourovatým ocáskem a mourovatejma ušima. Moc mu to s naším stávajícím černým mazlíčkem Osmanem slušelo. Kotě jedno troubelatý. Nějak proklouzlo z domu a nepřišlo prej celou dobu, co jsem byla na Moravě. V noci jsem prolejzala kdekterou skulinu, jestli někde neuvízlo. Místo kotěte na mě ze tmy vyběhla srnka. Taky ztracená a taky troubelatá. Naštěstí se nám ji podařilo zkušeně vyhnat ze zahrady na první dobrou a tleskáním a hvízdáním nasměrovat k lesu. Teda doufám, že přišla odtamtud a ne z hutí:-) Jo a kotě ráno vběhlo do baráku, když jsem vypravovala synka do školky. Hladový, promrzlý, šťastný a o něco míň troubelatý. Trefí už totiž domů:-)
Tak příští tejden zase na Moravu. Těším se na Vás!
Radůza
 
 

30.9.2010

Tak kukuřice už je buď sklizená, nebo tak tvrdá, že ji člověk neuvaří. Tím pádem je konec září a mám za sebou první koncert s kapelou. Užili jsme si to nezměrně.
Děkujeme všem, co byli včera na Vltavský. Přijďte zas!
Radůza
 
 

25.9.2010

Nové termíny koncertů na listopad.
 
 

24.9.2010

Klucí dudácí, děkuju!
Bylo to prima zahrát si na živo s opravdickou dudáckou kapelou! Doufám, že si to zas někdy zopakujeme. Příště už v kroji! :-) Těším se, až vyjde to CD, kde spolu zpíváme. Možná jsem si měla v tom Skotsku ty dudy přece jen koupit! :-) Ať žije Domažlická dudácká muzika! :-)
Radůza
 
 

15.9.2010

Ahoj všichni!
Už jsem se vrátila z prázdnin, neb se mi nepodařilo utonout ve skotských rašeliništích, ani v Egejském moři. Naopak se mi podařilo zdolat hromadu dřeva a nesčetněkrát posekat zahradu. Pročež začíná sezóna, kterou jsem odstartovala koncertem v Přerově a v České Třebové. V tomto roce mě čeká novinka - některé koncerty budu hrát s kapelou - vždy zhruba půl repertoáru sama a půl s doprovodem. Moc se na to těším, stát na jevišti s kapelou se mi nepoštěstilo již dlouhá léta. A navíc kluci hrajou fakt dobře. :-) Přijďte na koncert, těším se na Vás!
P.S. Nevíte někdo, proč se v obchodech prodává jen cukrová kukuřice, která se nedá pozřít, a ta krmná se nedá sehnat? :-) :-) :-)
Radůza
 
 

23.8.2010

Nové termíny koncertů na říjen.
 
 

13.7.2010

Spouštíme nové webové stránky! Doufáme, že se Vám budou líbít! Napište nám!
 
Radůza má právě koncertní pauzu, která bude trvat až do poloviny září.
 
Pražští posluchači se mohou po prázdninách těšit na koncerty v KD Vltavská, Gongu a na Novodvorské, kde bude Radůza hrát nejen sólo, jak jsme byli zvyklí, ale i s doprovodnou kapelou (Peter Binder - kytara, Jan Jakubec - baskytara, Miloš Dvořáček - bicí)
 
Vydavatelství Radůza records připravuje na leden 2011 natáčení desky kladenské kapely Zrní a probíhá také jednání s Hanou Ulrychovou o její sólové desce, která by se měla natáčet na podzim téhož roku.