NOVINKY 2011

 
2015
 
2014
 
2013
 
2012
 
 
prosinec 2011
 
listopad 2011
 
říjen 2011
 
září 2011
 
srpen 2011
 
červenec 2011
 
červen 2011
 
květen 2011
 
duben 2011
 
březen 2011
 
únor 2011
 
leden 2011
 

26.1.2011

Už od druhého ledna zápasíme s viry a bacily. Nesobecky se o ně dělíme a předáváme si je stále dokolečka jeden druhému, neb se jich nemůžeme nabažit. Už od druhého ledna jsem se nevyspala. Pořád se totiž v noci někdo budí a vyžaduje sirup na horečku, nebo aspoň na kašel, protože ten sirup je sladký a výdej sladkostí je omezen na "po obědě" a jen "když se hezky papá". Tak proč nezkusit dostat se ke kýžené laskomině přes chorobu?
Tereza mi poslala bezvadnou knížku. Jmenuje se "Já to doufejme ňák zmáknu" a je to soubor šedesáti slohových prací neapolských dětí, které k vydání připravil jejich učitel. Přeložila je bravurně Kateřina Vinšová. Je to čtení nezměrně řehtavé a mnohem nezměrněji dojemné. A jelikož o bacily se s vámi nepodělím, protože se o ně chrtím, podělím se s vámi o tu knížku. Tady je malá ukázka:
 
Učitel vám ve třídě vykládal o "skleníkovém efektu". Dovedli byste tento problém shrnout?
 
Giustino říká, že skleníkový efekt je jedině nad Itálií, jenže on tomu vůbc nerozumí! Skleníkový efekt je nad celým sětem, je to takový jakoby deštník, od kterýho se odrážej sluneční paprsky a teplota stoupá. Příčinou tohoto jevu je znečištění a drogy. Pan učitel říkal, že jestli neskončíme s:
- kouřením
- stavěním továren
- fetováním
- zabíjením
tak ten skleníkový efekt nikdy ze země nezmizí a všichni do února umřem. V Kalábriji už teď chcípaj hlady a co teprve se skleníkovým efektem!
 
Při masopustním reji bývá veselo...
 
Loni jsem byla za Popelku a letos půjdu taky za Popelku, protože je to lehký, stačí si přidělat záplaty.
Masopustní rej je moc krásný a bývá při něm moc veselo. Navlíknu zase Marii kolem krku konfety a zvednu jí sukni. Ale i když bývá při masopustním reji veselo, já po lidech shnilé vajíčka neházím, protože nejsem tak pitomá jako Giustino
 
A ještě se s vámi podělím o fotky z "Dosvěta vypuštění" CD Domažlické dudácké muziky (viz. 25.12.2010). Tady jsou:
 

 
 

17.1.2011

Máme to úspěšně za sebou. To natáčení se Zrním. Stihli jsme to za šest dní. Hoši byli šikovní. Stihli jsme všechno. Dokonce i playbacky činelů, trianglu, xylofonu a mandolíny. Tu jsme stihli i odstranit. Hoši stihli dobrat antibiotika a já vypít asi dvě stě hrnků kafe. Stihli jsme i vášnivé třenice ohledně názvu desky a pořadí písniček. Stihli jsme se i udobřit.
Moje domácnost se za těch šest dní ocitla v troskách. Kocour téměř nechodil domů, neb tam nebylo co jíst. Adoptovali ho sousedi přes ulici - říkají mu "Mikeš", sousedi na rohu - ti mu říkají "Čenda" a sousedi z kopečka. Pro ně je "Viki". Umí si to zařídit. Váží patnáct kilo. Děti se z domu tak snadno nedostanou. Adoptivní domácnosti si tedy najít nemohly. Podlaha celého domu je pokryta souvislou vrstvou hraček, čokolády, drobků a špinavého prádla. Lednice je vybílená. Děti jsem v neděli dopoledne musela vzít škrabkou na brambory, abych je od sebe alespoň orientačně rozeznala.
Do toho mi volala Tereza a zahrnula mě přívalem připomínek k mým textům, které jsem již odeslala ke korektuře. Vystresovala mě tím, že by povídky nemusely vyjít až v září, ale že bychom to mohly stihnout už v červnu. Tereza má se svým mužem nakladatelství Baobab a šest dětí. Myslí si, že moje rozmarné povídky o dědečkovi a babičce unesou publikování. Já si to pomalu myslet přestávám.
Celé pondělí jsem brala ocelovým hrablem na sníh podlahu v domě, abych ho alespoň částečně uvedla do obyvatelného stavu. A to mám děti jenom dvě a produkce mého vydavatelství nedosahuje co do kvantity ani jednu tisícinu produkce Baobabu. Jsem prostě nemožná. Ale i tak jsme natočili hezkou desku. Přijďte ji s námi pokřtít 22. března do Akropole.
 
 

10.1.2011

Bylo to letošní vánoční volno sakulentsky dlouhé. A tak jsem ráda, že zítra nastupuju do studia. Už několik týdnů houstne vzájemná mailová korespondence mezi adresami raduzarecords@email.cz a zrni@email.cz. Mám podrobné zprávy o tom, kdy jak a s kým proběhla zkouška, koho škrábe v krku, komu chybí kombo a jaká písnička se přidá a která vypadne. Po zádech mi stékají proudy potu, když si představím, co všechno ještě budu muset zařídit. Stihneme obal? Bude jeho podoba zaplatitelná mým velkovydavatelstvím? Stihnu uzavřít smlouvy s OSA, Intergramem, čajovnami a pivovarem? Stihnu podplatit věštce? Budu v tom studiu něco platná? Nezkazím jim to, těm mladým nadaným hochům? Chvíle úlevy jsou jen ty s dudami, neboť tam je to ložený. Kazim to, kazim to kazim to a kazim. A nevadí to, nevadí to, nevadí to, nevadí. No a stejně se na tu práci ukrutně těšim. Tak nám držte palce. Aspoň pro tu legraci, že bezlepkářka vydává Zrní:-)
Radůza
 
P.S. To je mé oblíbené. P.S. mám na psaní nejradši:-) Přijďte 16. ledna na Dobešku, budou nový písničky a speciální překvapení!
 
 

4.1.2011

S těma dudama se to má tak. Mám je doma. Mám z nich radost. Moje rodina šílí. Je to opravdu tak, jak to popisoval Jerome Klapka Jerome. Možná ještě horší. Zní to asi tak, jako by se k nám nastěhovala partička prima strašidel, pár duchů a dva tři přízraky. Vyjí a kvílí. Moji hodní sousedé přidávají do kroku, kdykoli je nutnost zavede do blízkosti našeho domu. Kocour prchnul a partner a děti se prchnout snaží. "Maminko nehraj!" Toť první souvislá věta mojí dcerky. Nedbám toho, pilně cvičím. Bohdá přijdou časy, že mne ocení.
Nejprve se cvičí dlouhé tóny. Hodně dlouhé tóny. Hodně dlouho. Nemám ponětí, jak dlouho. Zoufale to neladí. Abych se naučila hnát vzduch do měchu rovnoměrně a potlačila tak nechtěné vibráto jímž by proskočila statná srna, zapnula jsem ladičku. Snažila jsem se hrát tón g. Pro začátek bych se s ním spokojila. Ladička se zběsile rozblikala. Tvrdošíjně jsem trvala na tom, že z těch dud to g vymáčknu a vymáčknu a just jó. Z ladičky se začalo kouřit, pak skomíravě zaprskala a praskla vedví. Displej mi na rozloučenou zamrkal es, fis, gis a navždy zhasnul.
Partner nenápadně pohodil na zanedbanou kuchyňskou linku inzertní noviny se zakroužkovanou rubrikou HUDEBNÍ NÁSTROJE- PRODEJ. Neprodám! Mám nového koníčka. S opentlenou kozí hlavou.
Dolovali jsme minulý týden plné sedmdesát dvě minuty moje auto z ledové krusty. Podlévali jsme ho horkou vodou, podhazovali pískem, vztekle do něj kopali, rozbíjeli krumpáčem ledové kry, zapřáhli tažné psy, zapojili bílou magii a nakonec vyprostili. Radostně jsem se rozcouvala pryč od toho místa zajetí a po pěti metrech jsem se v plné rychlosti mistrně zapíchla do zmrzlé závěje. Děkuji svému partnerovi, že mě nezabil a sousedům z ulice, že přispěchali s lopatami a krumpáči a po dalších čtyřiceti šesti minutách mě dostali ven. Za to jim všem slibuji, že budu cvičit na dudy jen šest hodin denně:-) Šťastný nový rok!
P.S. Nemáte někdo kontakt na tohoto hocha?  Ten by tu ledovou krustu mého motomiláčka rozložil na cimprcampr ve vteřině!
 
 
 
2010