NOVINKY 2012
2015
2014
2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
13.4.2012
Je to tak. Vždycky vymyslím nějakou koninu a pak nedám pokoj, dokud ji nezrealizuju. Nebo někdo jinej. Umanula jsem si, že chci svoje milované křídlo přestěhovat z přízemí do patra. To přece nemůže bejt nic složitýho. Nebylo. Stačilo jen zesílit podlahu v patře nosnějšími trámy, než byly ty stávající nosné. Současná podlaha je tak honosná, že těch baj vočko 380kg unese. Prima. Pak stačilo najít partu těžkejch valchařů a namluvit jim, že odmontovat nohy, pedály a postavit piáno naštorc, vynést před dům, zavěsit na jeřáb, kterej stoprocentně projede našima vratama, zvednout na terasu, která ho dozajista unese i s jejich maličkostmi, šoupnout dveřmi do chodby, pronést chodbou, namontovat zpět nohy i pedály a postavit do původní polohy je meloušek na dvacet minutek. Podařilo se mi i to. Piáno je ústředním středobodem mojí vyvýšené pracovny. Taky jsem chtěla své orlí hnízdo vymalovat válečkama. Těma starejma, co měli moji prarodiče. „No jó, paninko, ale to už dneska nikdo nemá!“, zněla odpověď povolaného odborníka. A tak jsem se zeptala laika, jinako naší rodinné přítelkyně Jitky, a do týdne jsem válečky měla v pachtu. „No jó, paninko, ale s těma to dneska už nikdo neumí!“, další odborný komentář. A tak jsem vylezla na štafle jištěna Jitkou a ty válečky jsem si vyválela. Ten první jde lehce šejdrem. Druhej jsem krapet rozmázla, ale válečky jsou tak, jak jsem je chtěla. A taky mě napadlo, že když mám mollový dudy, mohly by bejt dudy, který jsou basový, nebo aspoň altový, každopádně takový, že by hrály děsně hluboko. A to prej nejde vůbec. Jako že vzduchovej sloupec, fyzika a takový věci. No a dneska jsem objevila tohle: Tak mi řekněte, opravdu je něco, co nejde?
8.4.2012
U nás v kapele se rozbujely přezdívky. Většina členů si již nějakou přinesla z předchozího života. Josef Štěpánek je José a David Landštof s sebou vláčí Grizzliho již od dětských let. Stejně, jako já Radůzu. Jenže náš kapelní život je intenzivní a tak se každý z nás honosí novou várkou přezdívek. Grizzly je Malíček. On totiž přišel na první zkoušku s rukou v sádře. Ptali jsme se ho, jak se mu to Pro Boha stalo???? A on že na džiu-džitsu. A že tedy jak se to událo???? „No, učili jsme se lámat malíčky.“ Grizzliho spolucvičenec tedy tento prvek spartakiádní sestavy zcela evidentně zvládnul. A když Malíčkovi sňali sádrový pancíř, začal vyvádět pěkný alotria. Před každým vystoupením proběhnul divadlo a oděl se do nějakého kostýmu. Takže byl už za příslušníka ČSLA (z toho jsem málem měla infarkt), za flamencovou tanečnici (z toho byl pokousaný od blech), za zrzku (z toho byl na palici zvukař, tahal pak ty zrzavý chrouny z mikrofonů tejden), za turistu s batohem a čelovkou (z toho byl hyn náš řidič, protože tu čelovku celej koncert hledal) a jiné a jiné koniny. Pročež je Koněra. Josef je takový vznosný. A protože ho beru vážně, byl mu mou maličkostí přidělen Apollo. Jenže s náma jezdí taky Mejna (tu přezdívku jí dal můj syn), která si dělá srandu ze všeho, a tak je vzletný Apollo díky svému pletenému svetru Mejnou oslovován Kuky. Dost se mi to plete. Jenda Cidlinský je pak Tawongou. To se mi neplete. Tawonga je africké jméno. A proč mu tak říkáme, na to se mě neptejte. Já fakt nevim. Kluci mi totiž lecos tajej. Když jsem z nich dolovala, jak říkaj mě, nevypadlo z nich nic. Jen se hihňali a pošťuchovali. Praskla na to lahev červeného a stejně neřekli ani zbla. A tak se dostal ke slovu plecháček přiložený na zeď hotelového pokoje a já teď vím, že jsem Velká Náčelnice Chichewa. A k tomu všemu mě má dcera začala oslovovat Čiči Tlapičko. Naši řidiči nezůstávají stranou a tak nás vozí Velkej a Malej Indián. Naše manažerka Zuzana je Mažoretka a tak občas bývá problém domluvit se, o kom je právě řeč. Aby tedy nic nebylo ztraceno v překladu, prohlašuji nyní slavnostně: já Radůza Velká Náčelnice Chichewa Čiči Tlapička obdivuji odvahu Davida Grizzliho Malíčka Koněry Landštofa, Jendy Tawongy Cidlinského a Josefa Josého Apolla Kukyho Štěpánka (v abecedním pořádku) se kterou se mnou po pouhých šesti nedělích společného hraní šli do natáčení živáku. Kluci, já to teď mám na uších a nelze mi pochopit, jak můžete tak pěkně hrát. Sedím na tom ve dne v noci, aby to bylo co nejdřív v kupě a mohli jsme začít míchat. Nevím, kterou verzi mám vybrat, protože všechny čtyři koncerty se vám povedly apollokoněrovskotawongovsky a já jsem uchvácena. Helejte, moc se na to těším. Děkuju. A po Velikonocích jedem na Moravu. Máme tam společnej koncert s Cimbálovou muzikou Stanislava Gabriela. Tak mám takovej pocit, že z Uherského Hradiště si každej z nás odveze novou přezdívku. Hezké Velikonoce! :-)4.4.2012
Nové termíny koncertů na květen.1.4.2012
Původně jsem si myslela, že ty kamna budou jen občasná zábava. Že v nich zatopíme jednou za uherák a jinak zůstaneme věrni středočeské energetické. Jenže od chvíle, kdy jsem v nich prvně zažehla plamen, se nemůžeme nabažit onoho přívětivého plápolání. Jiné roky jsme nedočkavě vyhlíželi první kvítečky, pupeny, klíšťata a chřipkové epidemie, leč letos nám dělá radost sychravo, neveselo a truchlivo za našimi okny. Děti nadšeným křikem vítají každou kroupu, každou vločku padnuvší do naší zahrady, neb je nám důvodem k rozdmýchání ohně. A jelikož kamna jsou určena i k vaření a pečení, vaříme a pečeme, až se z nás kouří. Zařízení kuchyně se nenápadně přesouvá ke kamnům a rychlovarná konvice ze žalu spáchala sebevraždu zkratem. Naposledy bujně vyhodila pojistky a odebrala se do věčných elektronických lovišť. Kamna tvrdošíjně pronikají i do dětských kreseb (Titanic a kamna, kočičky a kamna, Titanic a kočičky a kamna), her (kočičky štípají dřevo na Titanicu) a tužeb („přál bych si kamna se čtyřma komínkama, jako měl Titanic“). Moje děti zcela zapomněly na to, že jejich maminka je zpěvačkou a přisoudily mi povolání dřevorubce. A někde mezi štípáním třísek na podpal, mícháním guláše, pečením jarního dortu, několikanásobnou chřipkou, laryngitidou a hledáním zatoulaného kocourka jsme natočili ten živák. A tak vám všem děkuju. Děkuju Olze Špátové za to, jak úžasnej tým dala dohromady. Úžasnému týmu děkuji za úžasnost, zvukařům za zvuk, jenž lichotil našim zvukovodům, Malostranské besedě za poskytnutí natáčiště a muzikantům za múzické vytržení, ku kterému mne jejich výkony poňoukly. A ještě jednou souborně všem za to, jak na mě byli hodní. Těším se na to CD moc a na DVD taky. Dětem ho raději nepustím, kdyby viděly, jak do toho jejich maminka řeže, dřevorubectví by mi zůstalo přisouzeno na věky. Daleko raději totiž vařím! :-) Hezké jaro!březen 2012
únor 2012
leden 2012
2011
2010