NOVINKY 2012
2015
2014
2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
září 2012
30.9.2012
Nové termíny koncertů na listopad.15.9.2012
Počátek školního roku probíhal ve znamení mého zhroucení. Zhroutila jsem se z toho, že nedokážu každé pondělí a středu vozit synka na fotbal a každé úterý a čtvrtek dcerku na tancování, když jsem neustále na cestách, z toho, že ve školce bude třídní schůzka, kterou nestíhám, protože hraju v Pacově, z toho, že jsem nestihla ještě nikdy žádnou, z toho, že musím přeskládat dříví ve sklepě, z toho, že náš bubeník je neuvěřitelně obratným producentem a jeho projekt Wabi Daněk a Ďáblovo stádo na mne hledí z každého tištěného i elektronického periodika, zatímco já jsem zapomněla v bookletu Ocelovýho města uvést, že jde o živák, a úplně nejvíc strašný je, že jsem master zapomněla opatřit ISRC kódama, z toho, že máme zatím jen tři nový písničky a ty dvě, co mám rozdělaný furt ne a ne dokopnout, z toho, že po celkové rekonstrukci elektrického vedení mi nefungují zásuvky, kvůli nimž celá ta rekonstrukce proběhla a konečně ve střižně z toho, jak strašně mi to nesluší na tom obrazově zvukovém záznamu, o kterém netuším, kdo a zdali vůbec ho má opatřit ISRC kódama. Taky bych měla zavolat na OSA a vyřídit tam asi osmdesát formalit, na INTERGRAMU nejinako, pak bych měla zvolat tomu chlapíkovi, co jsem si u něj objednala špalek na sekání dřeva, aby mi ho přivez, měla bych zavolat do lisovny a zeptat se, moc-li pak by mne stálo vylisování Ocelovýho města na vinylu, měla bych zkontrolovat po sto osmdesáté booklet k DVD a doplnit tam všechno, co tam mou vinou není, měla bych dcerce umýt botky, neb se na nich již druhý den skví poklad našeho Pepina (prozatím jsem je jen vysunula na zápraží, kéž by zapršelo!!!), měla bych kocoura a psa odvézt na očkování, přes internet stáhnout nový certifikát k internetovému bankovnictví, vyzvednout z opravy počítač, nezapomenout, koho jsem pozvala na Dobešku, přečíst a podepsat smlouvu s Clickmusic, abych konečně mohla prodávat mp3 svých písniček, znovu zavolat na OSA a zeptat se, co jim vlastně mám hlásit, konečně vybalit kufry, které zbyly z našich prázdninových návratů, dát do čistírny kabáty, které tam měly být už zjara, zaplatit zálohu na daň, a taky bych se chtěla vidět s Monikou a s Majdou. Krom toho bych potřebovala zajít se svými dětmi na preventivní prohlídku k dentistce, taktéž navštívit svého kadeřníka, který mne při každé návštěvě vítá slovy: "Lomikare, Lomikare, do roka a do dne...", a konečně vyrazit z topenářů záručák na elektrický kotel, pokud možno vyplněný. A tak mi ruply nervy a elektrikáři dostali textovou zprávu následujícího znění: "Dobré jitro! Když zavolám a rozpláču se, přijde mi někdo opravit zásuvky, na nichž nemělo být nic k opravení, nebo si mám udělat zbrojní pas? Než se stihnete dostavit, jistě ho už budu mít!", poslala jsem to ve tři čtvrtě na pět ráno a dost mi to zvedlo náladu a krom toho to ještě mělo ten efekt, že druhý den přišli. Pak jsem vymámila z maminky slib, že v době mé nepřítomnosti bude děti na kroužky vozit ona. Všechny ostatní neodkladné záležitosti jsem odsunula na dobu odkladnou a odjela na naši první koncertní šňůrku v sezóně. Pršelo, jen se lilo, a tak jsem objevila další netušené kvality svých spoluhráčů. Ve Frenštátě jsme uspořádali kapelní turnaj ve stolním tenise. Po jeho skončení jsem absolvovala tvrdý trénink pod nesmlouvavým, leč laskavým vedením Josefa Štěpánka a můžu říct, že už hraju docela slušně. Díky, Josefe! V Bojkovicích jsem strávila blaženou čtvrthodinu na obří trampolíně a prohlédla si zahradu zámku. A v Nitře mne naplnil klid a mír. Konec konců, ty kabáty ještě jednu sezónu vydržej, dcerčiny botky při troše štěstí oprší, kocoura snad dají naočkovat sousedi, kterým namluvil, že je jejich, psa někam zavřu, aby nic nechyt a na tom zvukově obrazovém záznamu vlastně vypadám dobře. Přeji i Vám všem, abyste zvládli začátek školního roku bez internace na psychiatrickém oddělení.P.S. Termín preventivní zubní prohlídky už máme!
4.9.2012
Nové termíny koncertů na říjen.3.9.2012
Původně jsem chtěla napsat vtipný fejetonek o mé cestě do Itálie skrzevá opravu harmoniky. O tom, jak po mailové korespondenci a ujištění, že ve firmě mají dovolenou do 28.8. jsem se 29.8. marně dobývala do areálu firmy, o tom, jak jsem se nakonec dovolala vyjukaného zaměstnance, který mi sdělil, že prázdniny mají až do 3.9., že jsem je nakonec umluvila, a harmoniku mi opravili. O tom, jak jsem v restauraci někde na konci světa nesměle špitla, že mám dietu "senza glutine" a číšník beze slova odešel. O tom, jak jsem si myslela, že už se nevrátí a namísto toho se přiřítil s dvěma vytištěnými menu specielně pro celiatiky včetně bezlepkových těstovin. O tom, jak báječné je italské moře, prosciutto a že rozhodně stálo za to těch 2500 kilometrů urazit, ačkoli jsem v naší výpravě byla jediným vlastníkem řidičského oprávnění. Taky jsem chtěla psát o tom, že moje dcerka šla dnes poprvé do školky, o tom, jak jí její starší bratr udílel rady, bez nichž by v kolektivu dozajista neobstála. O tom jak mne překvapilo, že ony rady se týkaly především záchodů. Kde se nacházejí, kolik jich je a jak vypadají. Místo toho budu psát o internetovém pirátství. Moje deska "Ocelový město" teprve zamířila do distribuce, ale někdo nelenil a už ji umístil na server ulozto.cz. Je to bezva. Zřejmě to bude jeden z těch 127 diváků, kteří si moje CD zakoupili v předpremiérovém prodeji. Možná jsem mu hleděla do očí a potřásala rukou.Patrně si s oním výliskem zakoupil i autorská, vydavatelská a distribuční práva. Rozdíl mezi tím, když si někdo vypálí jedno CD a tím, když ho někdo umístí ku stažení na internet je obrovský. Za vypáleným CD si představuji kupříkladu studenta, který by se k CD jinak nedostal, neb by mu na něj nezbylo. Mávnu tedy nad tím rukou, i když se může jednat o tisíce "černých" CD. Ovšem umístit CD na internet je nelegální distribuce. Vydávám si CD sama. To znamená, že za mnou nestojí žádné velké vydavatelství, které je kryto nadnárodní sítí. Nemám žádné sponzory - to znamená, že veškerou režii hradím ze svého- nikterak olbřímího kapitálu. Ta režie je vskutku nemalá. Vloni jsem vydala CD začínající kapele, která by v té době jen těžko hledala vydavatele. Investice to byla závratná a nevratná. Podobný sponzoring nebude možný, pokud i letos budu ve ztrátě. Protože vydávání nosičů je obchod. Jsem poměrně impulsivní. Vlastně spíš nepoměrně. A ještě nepoměrněji tvrdohlavá. A napadla mne geniální obrana proti podobným megasdílečům. Prostě žádné nosiče nevydávat. Z hlediska fungování hudby je její "trvalé" zaznamenávání vlastně blbost. Hudba je jako mandala. Uplyne v čase, vydá energii a zmizí, rozplyne se. Proč prostě jenom nehrát? Uvažovala jsem o tom, že Ocelový město vydám na vinylu. Že na něj dám písničky, které se nám na CD nevešly. Že to bude pěkný. Investice do vinylu je ještě nadměrnější. A mně to všechno vzalo chuť k podobným počinům. Daleko lepší investice bude, když budu se svými dětmi a když budu hrát. Hrát a hrát a hrát. Koneckonců z toho je stejně nejvíc radosti. Mno. Tak já jdu posekat zahradu a pak budu hypnotizovat telefon, jestli mi nevolají ze školky, že po mně dcerka teskní. A jestli nezavolaj, tak ještě stihnu posbírat padavčata. Hezký podzim! :-)srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
2011
2010