NOVINKY 2012
2015
2014
2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
31.10.2012
Nové termíny koncertů na prosinec.6.10.2012
Jedeme s dětmi domů. Měli jsme v plánu vyjet tak, abychm dorazili na Kladno ještě za světla. Teda já to měla v plánu. Děti jej změnily. Je šest hodin zvečera a my projíždíme krajinou. Šeří se a moje milované kopce jsou nasvíceny šedým světlem, které mi připomíná tolik za srdce mne chytající Norsko. Dívám se na všechny ty kopce a v duchu počítám, který z nich jsem pokořila. Vzpomínám na nutkavou potřebu zdolat každou krtinu v okruhu třiceti kilometrů. Na to šťastné bušení srdce a rozšířené zorničky, když jsem běžela krajinou, následována věrným psím druhem Čertíkem, nahoru a dolů a nahoru a dolů a pořád, až do zemdlení. Na to, jak byl můj městský vořech poděšen z první noci pod širákem. Jak jsem si nechala kvůli němu ušít speciální spacák, abychom se do něj vešli oba. Spávali jsme na loukách, pod skalními převisy i v krmelcích a on si to nakonec oblíbil. Sedával vedle mne, hleděl do tmavého lesa a v očích se mu zračila pýcha z vlastní neohroženosti. Do chvíle, než zapraskala větvička. Pak mi skočil do spacáku a do rána nevystrčil čumák. Projíždíme pod zříceninou Ralska, která zahalena v dramatických oblacích, ční k nebi jako zub skotské jezerní příšery. Před námi se do horizontu zapichuje dvouzubec Bězděsu a všude kolem jsou rozsety homole hrozivě tmavnoucích kopců. Posloucháme písničku o generálu Custerovi a Jimu Bridgerovi. Už po šesté za sebou. Děti ji nadšeně hulákají, s průrazným důrazem na výraz „slova varovná“. Obzvláště do „varovná“ vkládají celou svou duši a prožitek i dynamiku hodnou La Scaly. Zpívám s nimi o statečnosti kmene Siouxů a krajina kolem se mění a noří se do tmy. Generál Custer, Jim Bridger i kmen Siouxů jsou daleko. V čase i prostoru, přesto o nich zpívali moji rodiče, já a teď i moje děti. Nemá smysl lámat si hlavu tím, proč právě v Čechách si tramping získal takovou popularitu. Je tu doma. Projíždíme Máchovým krajem a vyprávíme si o tom, jak mne moji rodiče brávali s sebou trampovat ještě když jsem byla „v bříšku“. Že i se svojí „vbříškovou“ dcerkou jsem spala pod širákem- v Norsku, počítali jsme, kolikrát jsme nocovali ve stanu a děti si pochvalovaly, že „ohníčkový“ guláš je lepší než ten „kuchyňský“. Čas od času děti zakřičely „Siouxové!!!“ a pálily po nich ručnicemi vyrobenými z banánů. Doma jsme zatopili v kamnech, rozbili kolem nich „tábor“ a než jsme stihli potřetí odzpívat, že „kmen Siouxů je statečný“, děti i pes usnuli. Na podlaze ve spacácích. Deska Wabiho Daňka „Ďáblovo stádo“ je pro mne osobně převratná. Ještě nikdo tady neuchopil trampskou romantiku tak odvážným, ale při tom pokorným, objevným a za srdce beroucím způsobem. Z písniček, z nichž některé zpívaly možná už prababičky mých dětí, jsou písně zbavené zatuchajícího pathosu, svěží pecky naplněné romantikou, živostí a nadšením. Skvěle zaranžované, bravurně zahrané. A ta deska má navíc ještě osobní význam pro mne a moje děti. Spojuje a stmeluje nás. Příští rok stan neberem. Jedeme pod širák! Mám celou zimu na to, abych sehnala dětský spacáky a naučila děti zpívat Caseyho Jonese, Mrtvej vlak a Bílej šátek. :-)4.10.2012
Na schodech vyčítavě osychají hlávky zelí, čekajíce, až budu naložena odpovídajícím způsobem a naložím je. V zahradě tlí další nálož padavčat a schyluje se i k poslední nakládačce, kterou se chystám završit letošní bujení travního pažitu. Je podzim. A já nechala všechny povinnosti za sebou, naložila děti a psa do auta a uprchla do lůna Lužických hor. Vyzbrojeni košíky, nožíky, holinkami a draky chystali jsme se oddávat radovánkám příslušejícím tomuto ročnímu období. Pro jistotu jsem zabalila i rukavice a teplé čapky. Moje děti však pojaly rozloučení s letní sezónou po svém a sportovně. Začalo to nevinně. Naučila jsem synka jezdit na kole. Bylo nutno ho obelstít. Odmontovala jsem z jeho bicyklu přídavná kolečka a dva dny mu namlouvala, že jsem takto vyrobila odrážedlo, že se tedy nemusí nikterak obávat rozjet se do dálav. Třetí den mi uvěřil. Asi deset metrů kolo skutečně používal jako odrážedlo, pak šlápl do pedálů a normálně mi ujel. Vřeštěl nadšením s takovou intenzitou, že se vysílací věž na Ještědu ohnula do tvaru luku. Jel opravdu rychle a jeho sestra na skutečném odrážedle se mu řevem, nadšením i rychlostí zcela vyrovnala. Na návsi je požární nádrž. V létě jsme se v ní koupali, účastnili se regaty Polesí a brázdili ji na nafukovacím člunu. Teď ji pokrývá melancholické listoví, kterým ji skropily okolní dřeviny. Stačila jsem k ní doběhnout právě včas, abych nepropásla tu něžnou chvíli rozloučení se mých dětí s létem. Obě s hurónským řevem vjely i s koly do nádrže, seskočily z nich a s radostnou zuřivostí po sobě začaly plnými hrstmi cákat vodu. Pak celé zmáchané, rozesmáté a šťastné vylezly z vody a zvolaly: „Mami, můžeme do vody?“ Večer mi můj táta vyprávěl, jak mne coby dvouleté děcko vzali s sebou trampovat. Jen na chvíli mne spustili z dohledu a dohledali mne ponořenou po pás v požární nádrži. Byl listopad a hladinu pokrývala krustička ledu. Takže koupel 2.10. je ještě cajk. Pro jistotu jsem všechny přivezené draky schovala a tvrdím, že jsem je zapomněla doma, neboť se obávám, že by se tato nevinná podzimní radovánka mohla zvrhnout v kiteboarding. I houbaření raději nechám na jindy, neboť děti by mohlo napadnout hledat mořské houby na dně naší nádrže. Protože je podzim a voda v nádrži je studená. A moje děti už obě chodí do školky a já potřebuju, aby byly zdravé, aby tam mohly chodit a já měla celé dopoledne na to, abych do sebe lila čaje a vitamínové drinky. Protože mám ukrutnou rýmu. A kašel. Neboť to je zase můj způsob jak přivítat nadcházející roční období. Podzim budiž pochválen! :-)
září 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
2011
2010