NOVINKY 2012
2015
2014
2013
prosinec 2012
19.12.2012
Odolala jsem dětskému naléhání. Zapřela jsem se patama do země a nenapsala Ježíškovi ani o Švábinec, ani o Slizáky lepáky, ba ani o Smeťáky. Na mou hlavu se snesl příval pláče a výčitek, ale ani to mne nezlomilo. Ne a ne a ne. A tak jsme si večer před spaním místo čtení pohádek vyprávěli o tom, proč měly princezny postýlky s nebesy- aby na ně nepadali švábi a jiný hmyz- a proč si myslím, že Ježíšek má rád hezké věci a proč jsem ochotna tolerovat pistole a vojáčky a vesmírné lodě, ale Hnusáky opravdu ne. Prozatím mé názory děti berou v potaz, utišily se, dospěly k závěru, že mít šváby doma by bylo „fakt húúúústýýý“ a spokojeně usnuly. Pročež jsem zavolala Monice, abych si postěžovala na reklamy, které mým dětem výše zmíněné výrobky nabízejí jako naprosto nepostradatelnou součást jejich pokojíčků, dětských her a životů. A víte co jsem se dozvěděla? Že si prý letos můžete objednat až do domu vánoční komando. Je to celé na klíč. Hezky se navečeříte, absolvujete návštěvu ORL a když vám vyndají kapří kost z krku a vy budete spokojeně sedět nad dárky, vtrhne k vám domů speciální jednotka, všechny vás pozatýká a sebere vám dárky. Za příplatek i někoho ze členů rodiny unesou. Pokud by komando zabavilo Švábinec a spol., pak by se jistě vyplatilo do této vánoční tradice investovat. Říkala jsem si, že bych tuto pohodovou vánoční kratochvíli mohla dopřát i někomu jinému a zaplatit mu ji jako překvapení pod stromeček. Několik kandidátů, kteří by si ode mne tento luxusní dárek zasloužili bych měla. Hi, hi, hi! Bohužel si však nestihnu vyžádat osvědčení od kardiologa, že obdarovaní radost z tohoto zážitkového obdarování unesou. Nezbývá, než rok počkat. Možná se do té doby na trhu objeví zdokonalená verze. Pak bych mohla svým bližním nadělit třeba válku. Pohodovou, tradiční, vánoční válku s mašlí a kardiografem. Letos raději zůstanu nepokroková, až zpátečnická a obdařím své děti, jakož i rodiče, sourozence a přátele zcela maloměšťáckými dárky. A sama pro sebe si přeju, aby mamince dobře dopadla operace, aby děti byly zdravé a abychom se po konci světa sešli v tom novém zvesela a s nadsázkou. Třeba jako Sex Pistols. :-D Veselé Váááánoceee!!!1.12.2012
Od mého posledního extempore s poodťatým ukazováčkem (viz. 4.11.2012) se moje děti rvát nepřestaly. Jen onemocněly, takže je nemohu posílat do školky, aby se rvaly tam. Vleču do schodů koš napěchovanej bukovejma polenama a sípu. Nejen, že se rvou, ale navíc jsem přišla o poslední prostředek, jímž dávám průchod svému divošskému vzteku, když už řádění mých robátek útočí na můj dosud čistý trestní rejstřík. Přišla jsem o hlas. Ne, že bych měla chrapot, nebo snad nějakou formu indispozice. Ne. Já prostě nemluvím vůbec. Když hodně vykulím oči, zatnu bránící se bránici, dostanu ze sebe šepot. Ale nic víc. Nemohu tedy řvát jako smyslů zbavená ať sé mé potomstvo „odebéře do sasanek“, neboť „jest rozumu mdlého“, či jiné sebevědomí budující mantry. Jsem naprosto bezbranná. Toho podle využil náš odpad a zákeřně se ucpal (v pátek se nám ucpala oboje kamna, ale o tom snad jindy, i když, také to bylo zdrojem mnohých veselých příhod). Nejprve jsme zkoušeli spláchnout a zírat do mísy, jestli to opravdu odtéká tak pomalu, jak se zdá. Když jsme zjistili, že vskutku ano, snažili jsme se do hry zapojit zvon, a nakonec vyčistit přepadový kanálek před domem. Nic. Nepovedlo se ani odborné prorážení trubek nástroji k tomu určenými i neurčenými. Takže dnes ráno přišli instalatéři. Šeptem jsem jim vysvětlovala, co že máme za problém. Oni mne stejně tak šeptem konejšili, ať se nebojím, že to dozajista zvládneme a v tvářích měli podobný výraz, jaký míváme v místech nějakých strašných neštěstí. Z mého záhrobního šepotu snad získali dojem, že onen odumřelý výhonek kanalizace vyžaduje pietní přístup, neboť jeho služba nám i generacím předchozím si takovou poctu spravedlivě zasluhuje. Snad nikdy žádní řemeslníci nepracovali v takovém tichu. Vrátka decentně vrzala, jak instalatéři chodili s hlavou ponuře skloněnou tam a zpět pro materiál a i hlína, která se kupila podél výkopu, splývala bezhlesně v měkkých sametových záhybech němého žalu. Já jsem tu a tam vystrčila hlavu z domu, abych zasípala: „Nepotřebujete něco?“ A v odpověď mi bylo zaševeleno: „ Ne, děkujeme. Anebo, jestli neobtěžujeme…dali bychom si čaj. Černý.“ Mezi tím se útroby mých dítek dožadovaly přirozených vyprazdňovacích rituálů pieta, nepieta. Po dlouhém přemlouvání se má drobotina nechala přesvědčit k použití nočníků. Leč jejich neustálé komentáře na adresu nelibozápašného odéru mne donutily zlikvidovat důkazy zdraví jejich zažívacího traktu diskrétním uzavřením do neprůhledného sáčku a vhozením do popelnice. Při cestě od popelnice mi instalatéři makabrálním šepotem oznámili, že jeden z těch skvostných smrků, které kdysi kdosi vysadil u našeho plotu, patrně prorostl kanalizací a zcela ji zneprůchodnil. Bude prý třeba porazit stromy, vytrhnout pařezy i s kořeny a opravit kanalizaci až k přípojce. Na poražení stromu je třeba povolení, snad by to ale neměl být problém, do jara ho jistě budu mít. Odebrala jsem se do lůna našeho domova a zhroutila se při představě, jak celou zimu několikrát denně oblékám děti do bundiček, čepiček, šáliček a rukaviček, abych s nimi proběhla zahradou k pronajatým přenosným toaletám. Nedávno jsem si jedné z návštěv stěžovala, že mám pocit, že jsem hysterická. Ona návštěva, která u nás strávila pouhé odpoledne, kdy jsem zazdívala ledovou nevšímavostí neustálé šarvátky svého potomstva, mi při odchodu tiskla ruku a se slzami v očích mne ujišťovala, že zcela jistě hysterická nejsem. Že mám nad hlavou svatozář zvíci Saturnových prstenců, neboť takovýto temperament by nikdo nevydržel se zdravým rozumem. Vzpomněla jsem si na to, když jsem v ruce držela hrnec a zuřivě jím mlátila o pracovní desku mycího pultu v bezmocnosti z ucpanosti, zatímco se moje děti oddávaly fyzické diskusi na téma kdo z nich je Optimus a kdo Ár Sí. Ta deska je nerezová a prohnula se do luku o dobrých pět centimetrů. Děti si toho nevšimly. Jejich potyčka je zcela pohltila. Probraly se až ve chvíli, kdy jsem vypnula tlevizor a výhrůžně zašeptala: „Okamžitě do postele!“ V ten okamžik zapomněly na své různice a spojily se proti mně. Začaly řvát tak hlasitě, že jsem téměř přeslechla instalatéra, který přišel, aby mi sdělil, že se jim odpad nakonec podařil zprovoznit, aniž by amputovali byť jediný z mnou tolik oblibovaných smrků. Vesele šeptaje jsem děkovala a prosila je, aby mé vřelé a neutuchající pozdravy jakož i díky tlumočili své nejširší rodině, ba i těm, které náhodně potkají cestou do svých domovů. Ze samé radosti jsem zcela nevýchovně znovu zapnula tlevizi a zatímco si moje děti vzájemně otíraly očka, šla jsem s hlubokými úklonami vyprovodit instalatéra až na ulici. Tedy to byl původní plán. Doznal nakonec razantní změny, protože když jsem vyšla na zápraží, zjistila jsem, že náš Pepino vytahal výše zmíněné neprůhledné pytlíky z popelnice a jejich obsah roztrousil nejen po zápraží, ale po celé zahradě. Tak jsem to všechno uklidila, vrátila se domů, umyla si ruce a zadělala těsto na perníčky. Začíná advent a vůně perníčků spolehlivě zažene jakoukoliv zatouchající vzpomínku na odbojnou kanalizaci i na zničený mycí pult. Přeji klidný čas předvánoční! :-)listopad 2012
říjen 2012
září 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
únor 2012
leden 2012
2011
2010