Z MÉDIÍ
RECENZE | ROZHOVORYRECENZE
Ocelový město
Živá Radůza je poctivá (ceskatelevize.cz)
Beroun - leden 2011 (Musicfoto.net)
Radůzino album Miluju vás je na české scéně událostí sezony (idnes.cz)
Radůza na své novince zpívá a miluje naplno (MF Dnes)
Radůzino album nazvané Miluju vás oslovuje posluchače téměř kazatelským způsobem (ihned.cz)
Radůza - Miluju vás (freemusic.cz)
Radůza - Miluju vás (metalopolis.net)
Radůza nás miluje! (eXil10 - pankaplan.cz)
Radůza vás miluje! (Reflex 12/2010)
Radůza – O Mourince a Lojzíkovi (freemusic.cz)
Petr Tomeš, 3. 10. 2008, zdroj: freemusic.cz
Ne, není to náhoda. Loni se písničkářce Radůze narodil chlapeček Atilla, letos vydala 2CD pohádek a písniček s cimbálovkou, dudáky, akordeonem... Nyní čeká dvojčata, takže je na místě otázka: Vydá napřesrok čtyřalbum říkadel a rýmovaček s čítankou co bonusem?
„Ne, princ Bajaja to nebyl,
nebyl to ani princ Charles...“
(Jak pan král...)
Čtvero pohádek Radůzy – ta O Mourince a Lojzíkovi, O princezně ze sousedního království, Jak pan král přemohl draka a vzal si paní královnu a O tureckém učenci a manikýrce – jsou příběhy laskavé, vtipné, nápadité, trochu moderní. A ovšem – jak jinak? – s lehkou dávkou naivity a porcí poučení, bez nichž bychom rovnýma nohama skočili do světa dospělých. Ale ty příběhy jsou i překvapivé ve svých vtípcích a postřezích, v řešení situací. Inu, ona ta vtipná kaše, kterou v dětství krmili Radůziny hrdiny, nebyl žádný instantní blivajz. To se hned pozná.
Zlí jazykové tvrdí, že v Radůzině knížce – tedy bez zpěvaččiny dikce – už to jaksi není ono. Že tak jsou Radčiny pohádky chudší. Ale ono zde asi dost záleží na tom, kdo a jak je dítkám předčítá. Proč si to nepřiznat – jejich 2CD podoba spíš nahrává zaměstnaným a unaveným rodičům. Budete-li u nich pravidelně usínat i s ratolestmi, zoufat netřeba. Není to na reklamaci u vydavatele, ale na potlesk autorce... či alespoň na tiché díky. To podle nátury.
„...kde nehty pilovat?
Račte se smilovat...“
(Manikýrčin žalozpěv)
Ale ono je to ještě spíš obráceně. V Radčině přednesu, místy dychtivém, příjemně starosvětském, konejšivém a pak zas až dětinském, jsou halt ty pohádky lepší. Kdo slyšel Šabacha číst vlastní povídky a zná nahrávky Ginsbergových autorských čtení z amerických univerzit, kdo si zamiloval Werichovy pohádky v podání moudrého Jana – ten ví, o čem mluvím. Nebo tuší. Jakpak by ale asi zněly Radůziny pohádkové příběhy od Karla Högera či Vlastimila Brodského?
Co mě na Radůzině dětské próze baví už jsem psal, co na ní baví mou dcerku vím: umí ji zaujmout, je spontánní. Jak to dělá jsem zmínil, proč se pustila do pohádek tušíme. A fantazií nešetřila. Prasaň (tedy velmi starý drak, nic od vepře) si tu nechá dělat manikéru a dá velké spropitné, turecký chlapec Murat si odveze nevěstu domů /a jejich dalším osudům včetně tahanic o děcko po návratu manželky do Čech se asi bude věnovat Radůza na své nové vážné desce ?/. Čarodějnice zakleje hrdinku do karburátoru a vysvobodí ji až automechanik a ani sousedka není klasická pohádková babička. Princi dohodí veselku zištně – to aby měla kšeft ze svatebních koláčků.
„Ach kam se teď vrtnu,
už si tu neškrtnu...“
(Manikýrčin žalozpěv)
Ach ano – jsou tu ještě písničky. Častušky, jenerálské šansony, balady, obkročáky... Radůza pro ně oprášila akordeon, který na posledním albu V salonu barokních dam (Indies MG, 2007) vyměnila za tamburínu, hraje zde i na klávesy nebo flétnu a dupe na poličku. Opět albem zní její (mému uchu ne zrovna příjemný) nosový hlas, ale jen málo. Zpěvačku na 2CD pěkně lidově doprovázejí Domažlická dudácká muzika / Cimbálová muzika Stanislava Gabriela. A navrch famfrnoch, vozembouch, viola i klarinet. Jen jedna píseň – Macháčková s. r. o. – má více než tři minuty. A stejně královsky pobaví, dost jsme se u ní celá rodina nasmáli. Písničky pod minutu tu nejsou výjimkou, i proto deska pěkně odsejpá – na nudu čas nezbývá.
Žebřiňák, kabrňák, zvěst, rotyka, veselka... Děti se na 2CD díky Radůze setkají se slovy, k nimž už dnes potřebují vysvětlení. Malý slovníček v bookletu by věru neškodil, ono je ale i tak na albu poučení až až. Jak jinak třeba nazvat informaci, že „princ Vilemín chodil do skauta a tam v něm od mládí pěstovali smysl pro kolektiv, kamarádství, čestnost a udatnost...“? Zajímavá, zvlášť pro žáky 8. a 9. tříd, by mohla být pasáž, v níž rodiče vybírají povolání pro chlapce Murata (z turecké země), který dělá všechno naopak. A když jsme se doma od Radůzy dozvěděli, že „draci se živí hlavně princeznami. Ale když je jich nedostatek, nepohrdnou ani žábami nebo jablky,“ dcera někam zmizela, aby byla za chvíli zpátky s talířem jablek. Že by to nějak souviselo s tím, že jí někdy říkám Ty moje princezničko?
„Budem se brát v kostele,
těší se každá kost v těle...“
Konec dobrý, všechno dobré.
Radůziny písně jsou naléhavé a vroucné (idnes.cz)
Radůza - Půjdu, kam chci DVD (freemusic.cz)
Radůza živě na placce poprvé, ne naposledy (freemusic.cz)
Radůza - citlivá duše s hlasem jako řemen (musicserver.cz)
Radůza - V hoře (freemusic.cz)
Radůza - ...při mne stůj (folktime.cz)
Český moderní šanson Radůzy (musicserver.cz)
Albové zrcadlo Radůzina charakteru (nacerno.cz)