Z MÉDIÍ
RECENZE | ROZHOVORYRECENZE
Ocelový město
Živá Radůza je poctivá (ceskatelevize.cz)
Beroun - leden 2011 (Musicfoto.net)
Radůzino album Miluju vás je na české scéně událostí sezony (idnes.cz)
Radůza na své novince zpívá a miluje naplno (MF Dnes)
Radůzino album nazvané Miluju vás oslovuje posluchače téměř kazatelským způsobem (ihned.cz)
Radůza - Miluju vás (freemusic.cz)
Radůza - Miluju vás (metalopolis.net)
Radůza nás miluje! (eXil10 - pankaplan.cz)
Radůza vás miluje! (Reflex 12/2010)
Vojtěch Lindaur, 25. 3. 2010, zdroj: časopis Reflex 12/2010
„Já zpívám o cestě, po níž se snažím jít. O tom, jak hledám smysl života a jak se s tím potýkám,“ praví sedmatřicetiletá životem otřískaná solitérka. A jedním dechem dodává: „Ale o čem vlastně zpívám, doopravdy vím jenom já.“ A tak se to má i se sedmnácti písničkami na novém albu – přes jeho vstřícný název.
Radůza je originál, o tom není sporu, navíc se v tuzemském hudebním prostředí (úmyslně nepíšu showbusinessu) projevuje nejen nepodlézavě, ale také bez langerovských alternativních křečí. Dělá si co chce a jak chce. Výrazným talentem obdařená skladatelka, zpěvačka a hudebnice si (s trochou pomoci od přátel) opravdu vystačí sama. Skoro jako kdyby byla folkařka, což není – na to má příliš ráda zvuková dobrodružství, skoro jako by byla šansoniérka, což také není - k tomu ji schází předvádivost.
Sedmnáct nových skladeb, žánrově i výrazově velmi rozmanitých a zároveň v tomto smyslu neuchopitelných, je z jednoho kusu. Radůza umí vytesat tříminutové drama, zároveň se po cikánsku pěkně divoce vyřvat ze vzteku (Rixum Pix), dokáže velmi jemným altem vyzpívat něžnou písničku (Jako zázrakem spíš). A další indicie: Vysockého rozevlátost (Na sudá a na lichá), Krylova obraznost, Čertova hysterie (Chci oplakat to dobře).... Z ženských mne pak napadá logicky Zuzana Navarová a taky trochu – tou živočišnou nespoutaností Iva Bittová. Jenže tohle je Radůza.
Z jejich textů se zdá, jako kdyby k ní slova přicházela sama, jako by si o ně nápěv písně a atmosféra řekly. „Čím hůř to jde/Tím se mi chce dýchat víc,“ zpívá Radůza ve skladbě Chci oplakat to dobře a do toho zní štěkání tahací harmoniky jak dávky ze samopalu, nejspíš taky tak míněné.“Někdy se do hrnku vejde rum ba i čaj,“ hraje si se slovy v jihoamericky karlínské rumbě, v refrénu pak mísí cikánsky, francouzsky a bůhvíjak zpívaná slova. „Teď musím pěsti zatnout/Najít někde závětří/Kde nemusím se bát,“ zaklíná se zpěvačka (Už břízy zlátnou) a „zednické varhany“ rozehrávají rozvernou symfonii hrabalovských tavících pecí. „Vím v běhu je koně pozdě kovat/Stačím ti alespoň poděkovat,“ jemná až s křesťanskou pokorou vyzpívaná Do Mandorly je zas citlivě podtržena nezvykle znějící cimbálovkou. Možná vrcholem celého alba (dá-li se vůbec u takto vyrovnané kolekce o vrcholu mluvit) je titulní skladba. Jen hněvivý plný hlas barvy ocelových špon, frázování jak z žuly: „Jak znals bys cenu žití bez smrti... mé tělo v zemi zetlí, ne však mé: miluji vás.“
Co se instrumentace týče, je zde patrný opětovný akcent na tahací harmoniku, občas si zpěvačka zahraje na klavír a na kytaru, občas se objeví citlivě použité dechy (trubka, tuba, pozoun), hlavními přihrávači Radůzy jsou znamenitý kytarista Peter Binder, baskytarista Jan Jakubec a bubeník Miloš Dvořáček, a také last but not least už zmíněná Cimbálová muzika Stanislava Gabriela.
Úhrnem: sedmé regulérní album Radůzy nabízí to, nač tu není zvyklé nejen široké publikum, ale ani to žánrově vymezené. Deska Miluji tě je výsostně svébytná autentická a z hlediska budoucnosti české hudby také velmi nadějeplná.
Radůza – O Mourince a Lojzíkovi (freemusic.cz)
Radůziny písně jsou naléhavé a vroucné (idnes.cz)
Radůza - Půjdu, kam chci DVD (freemusic.cz)
Radůza živě na placce poprvé, ne naposledy (freemusic.cz)
Radůza - citlivá duše s hlasem jako řemen (musicserver.cz)
Radůza - V hoře (freemusic.cz)
Radůza - ...při mne stůj (folktime.cz)
Český moderní šanson Radůzy (musicserver.cz)
Albové zrcadlo Radůzina charakteru (nacerno.cz)